Výstava fotografky Marthy Rosler přináší do Prahy Vášnivé signály

Langhans Galerie Praha poprvé představuje české veřejnosti fotografické dílo Marthy Rosler, americké malířky, fotografky, aktivistky, esejistky a pedagožky, která je všeobecně považována za jednu z nejvlivnějších osobností politicky a feministicky orientovaného umění v USA i v Evropě. Martha Rosler se nezabývá jen fotografií, nýbrž pracuje s řadou dalších médií jako jsou film a video, diaprojekce, instalace, provádí performance a politické akce. Je respektovanou autorkou kritických textů o feminismu, umění a úloze kultury v každodenním životě.

Narušování stereotypů a norem, permanentní revolta proti omezováním individuální i kolektivní svobody, boření osobních nebo společenských mýtů – to jsou základní kameny práce i života Marthy Rosler, od nichž se během čtyř desítek let aktivní umělecké kariéry nikdy neodklonila.

Název výstavy Vášnivé signály, pojmenované podle jednoho z autorčiných cyklů, odkazuje k neutuchajícímu zájmu Marthy Rosler o aktuální společenské a politické dění, o mechanizmy fungování společnosti, o mocenské vztahy v jejich explicitní podobě i v tušených náznacích – signálech – a zároveň "koketuje" s feministickým aspektem její tvorby.

Fotomontáž je technikou rané série Beauty Knows No Pain, or Body Beautiful / Krása nezná bolest, aneb Tělo krásné (1965-72), kterou se přihlásila k leitmotivu radikálního feministického umění této doby: "osobní je politické". Atraktivní, vyzývavé či tajemné blondýnky, černovlásky, mulatky, Asiatky... – ve skrumáži nahých těl vystříhaných z pánských časopisů Martha Rosler poukázala na degradaci žen na pasivní sexuální objekty určené mužskému pohledu a na to, co vše jsou ženy ochotny podstoupit, aby byly pro muže žádoucí a přiblížily se domnělé dokonalosti.

Vztah mezi soukromím a politikou, nadto vztažený právě k mocenské hegemonii nad necivilizovanou a nebezpečnou "jinakostí", Rosler snad nejdůrazněji – a také nejprovokativněji – vyjádřila v cyklu fotomontáží Bringing the War Home / Válka až do domu (1967-72), v němž reagovala na válku ve Vietnamu. Do pohodlných, často luxusních interiérů amerických domovů nechala vstoupit vojáky s municí, zraněné či umírající civilisty, tanky. Střet dvou zcela odlišných světů, který "pošpinil" americký ideál domácího pohodlí, čistoty a bezpečí, jak je propagovala řada lifestylových magazínů typu House Beautiful, působil jako šok. Cyklus Bringing the War Home byl pro autorku definitivní rozlukou s doznívající modernistickou tradicí, ale i s apolitickým konceptuálním uměním, které se v té době ve Spojených státech rozmáhalo.

Konfrontace vizuálního a textového materiálu je tématem důležité práce Marthy Rosler z let 1974-1975 ´The Bowery in Two Inadequate Descriptive Systems´ ("Bowery ve dvou nesourodých popisných systémech") Jedná se o instalaci sestávající z textů a černobílých fotografií, zhotovených umělkyní v pověstné ulici alkoholiků a životních ztroskotanců v New Yorku. Cyklus snímků zpustlých výkladních skříní, zavřených obchodů, hromad odpadků a prázdných lahví je jakousi urbánní archeologií. Rosler v něm odkryla skryté vrstvy města a deprimující otisky deprivovaného člověka. Ačkoli na fotografiích z tohoto cyklu neuvidíme jedinou postavu, lidské tělo z díla autorky nezmizelo. Začala se sice zabývat prostorem nikoli v abstraktní rovině, ale v souvislosti s tím, jak se prostor, v němž žijeme, otiskuje do naší subjektivity, našeho chování i do našich těl. Martha Rosler staví proti sobě dvě rozdílné možnosti popisu reality: fotografii a slangové a argotové výrazy pro opilství, které jsou zároveň určitou formou subkultury. Skutečnost Bowery zůstává nejednoznačná a neodpovídá ani jedné ani druhé možnosti.

Během dvou uplynulých desetiletí se dílo Marthy Rosler rozrostlo o řadu fotografických sérií, v nichž umělkyně zkoumá životní a sociální prostředí, aspekty ohrožení a v neposlední řadě kontrolní mechanismy, které dnešní společnost prostupují. V sérii ´Transitions and Digressions´ ("Přechody a odbočky") se zabývá náměty, které běžně unikají naší pozornosti. "Jsou to studie cest, pohledy na dálnice, chodby v podzemní dráze, letiště, nákupní střediska a parky. Jsou dokladem posedlosti fotografií a zároveň analyzují strukturu mocenských vztahů, nastolovaných těmito běžnými dopravními cestami. Překvapivou částí této produkce jsou fotografie květin, v nichž Martha Rosler vede mnohovrstevný diskurz nejen o domestikaci přírody, nýbrž také o fenoménu krásy jako předmětu umění."

Od vystřihování "nahotinek", kterými se Rosler zabývala před čtyřiceti lety, k veřejným akcím a k subtilním, byť naléhavým fotografiím veřejných prostor pak nemusí být tak daleko, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ve všech dílech Marthy Rosler je totiž přítomna potřeba odhalovat předivo sociálních vztahů na základě bedlivého a hlavně kritického zkoumání všednodenní reality. A k té patří jak erotické magazíny, tak podchody metra, parky, zahrady, provizorní noclehárny pro bezdomovce, výkladní skříně přeplněné zbožím, silnice, letištní haly s chvátajícími cestujícími, blikajícími neony, reklamy, odpadkové koše nebo vojenské základny. Jedině na pozadí takového světa – a je to svět nás všech, kdo žijeme v privilegovaném světě západní civilizace, byť by to bylo v jeho "východních" sférách – se totiž dílo Marthy Rosler může odkrýt v celé své složitosti a protikladnosti.