Report z Bojiště: Trutnov Open Air Music Festival 2008

Do Trutnova jsem se dostala až v pátek k večeru, tak mě mrzelo, že jsem přišla o Subways, kteří se předvedli už ve čtvrtek. Po příchodu na Bojiště jsem byla lehce překvapena, když jsem zjistila důvod, proč nebyl zveřejněn program na stránkách festivalu. Program se jako součást fest časopisu prodával za třicet káčé. Tah je to zajímavý, ostatně u Trutnova rozhodně platí, že člověk jede za atmosférou, nikoliv za kapelami. Bohužel mě 79 stránek fest časáku svým sebeoslavováním po chvíli listování poněkud znechutilo, navíc jako program do kapsy to moc šikovné není.

Areál Bojiště mi vážně učaroval, zprvu jsem mu věnovala víc pozornosti než kapelám. Stromy, členitý terén, červená hlína, indiánská romantika. Návštěvníci festivalu nedělali Vinnetouovi ostudu a své dýmky míru nenechali zahálet. Marihuanový dým se vznášel nad Bojištěm.

Po zkouknutí Jaksi Taksi, kteří si u mě celkem zvedli reputaci, jsem zašla na hlavní scénu, kde hrál Michal Prokop & Framus Five. Na rozdíl od mnohých jiných hudebníků, kteří se objevili na Trutnově, těmhle pánům i jejich hudbě stáří svědčí. Elegantně napsané písničky zazněly s muzikantsky vyzrálou bravurou.

Během vystoupení kapely 100º poprchávalo a tak jsem poslouchala jen zpovzdálí z čajovny. Nejobjektivněji výkon kapely ohodnotil jiný z pozdějších návštěvníků čajovny slovy: "Jako bych si pustil doma CD, nic víc." Buty opět dovolili divákům, aby si vybrali, co chtějí slyšet, představení jako z jukeboxu se tak stalo tím nejdelším na festivalu. Insania se odjakživa snaží vybočit z řady, nechce být ve škatulce. Tento odpor k mainstreamu je pravděpodobně příčinou řidších řad před druhým pódiem v době jejich vystoupení. O to uznaleji však ti, kteří rozumí Pollyho smysluplným textům, kývají hlavou.

Sto zvířatům se podařilo rozskákat hodně početný dav, ale jinak ničím zvlášť nevybočili ze svého festivalového standardu. Naopak hodně mě zaskočila Jasná páka. Že tuhle kapelu uvidím v čele s brněnským fyzickým básníkem – zpěvákem Petrem Vášou a bubeníkem Davidem Kollerem, jak hraje Majolenku, to jsem netušila. Petr Váša to na trutnovském fesťáku ostatně rozjel slušně – co den, to vystoupení s jinou formací. V pátek to byla Jasná páka, v sobotu jeho brněnští alternativní Ty Syčáci a v neděli zakončil Hudbou Praha. Zvládla jsem ještě Květy, rovněž brněnskou skupinu. Podle nahrávek velmi zajímavá kapela mě naživo moc nepřesvědčila. Zpěvák se místo o přirozený projev pokouší o jakousi romanticky rozervanou image, která k němu typově vůbec nesedí. V návaznosti na tento dojem jsem už nedokázala uvěřit ani hudbě této lehce experimentální kapely.

V sobotu jsem musela ocenit tvrdší muziku v podání skupiny Krucipüsk, zjevně nadchnuli i zbytek publika. Zklidnění přišlo s následujícím starým pánem Rudolfem Pellarem. Na rozdíl od autorů festivalového časopisu si nemyslím, že jeho písničky jsou "o něčem". Zvlášť písnička o párku v rohlíku, který je vytunelovaný, mi utkvěla v paměti. Katastrofa.

Kupodivu mnohem déle, než jsem měla původně v plánu, jsem vydržela v hudebním stanu Hare Kršňáků. Jediným textem jejich nonstop koncertování byla Hare Kršna mantra. Dívat se na neúnavně poskakující následovníky hnutí Hare Kršna bylo celkem zábavné i povzbuzující. Na druhé scéně jsem potom porovnávala po sobě jdoucí X-Core a Jolly Joker. X-Core se na české scéně asi uchytí celkem dobře, ale Jolly Jokera nějak nejsem schopná posoudit. Jakoby všechny jejich skladby, projev i energie šli úplně mimo mě. Velmi mě potěšil Jiří Schmitzer. Litoval, že nevystupuje s kapelou a odolal výzvám publika o zahrání "Řekněte prdel." V Hospodě ve stanu jsem narazila na vystoupení Pepíčka Čečila. Vytáhnout opileckého harmonikáře z pražské putiky a jako raritu ho předhodit trutnovským návštěvníkům sice zní jako fajn recese, ale poslouchat se to moc nedalo. Po deváté se na hlavní scéně měli objevit Soulfly a na festivalových cestičkách začalo být těsno. Když začalo na Bojišti dunět, bylo jasné, že přijela opravdu velká kapela. Úspěch sklidili veliký i u těch, kteří takhle tvrdou muziku zrovna nemusí. Sobotu jsem zakončila Budoárem staré dámy, ale v narvané Hospodě ve stanu jsem moc dlouho nevydržela.

V neděli se začalo kazit počasí, takže po shlédnutí Prague Ska Conspiracy, kteří i v dešti zlákali mnohé k tanci, jsem se vydala zpátky na vlak.