Úvod do světa videoklipů

Hudební klipy provázejí hudbu téměř od počátků televizního vysílání. Největší rozkvět jejich popularity se datuje až od 1. srpna 1981, kdy vznikla první non stop televizní stanice zaměřená pouze na hudební videoklipy. Jmenovala se MTV – Music Television a přes nepříznivé prognózy, které doprovázely její vznik, se stala mimořádně úspěšným modelem televizního vysílání. Dnes můžeme díky kabelovému nebo satelitnímu televiznímu vysílání sledovat další stanice, pro které byla MTV vzorem – mimo jiné VH1, VH2, Vivu, Óčko. Samotná MTV se rozrostla na celou MTV síť – MTV2, MTV Hits, MTV Base zaměřenou na černou hudbu a regionální mutace jako například MTV Europe nebo MTV Asia.

Její program není složen pouze z klipů, ale všechny pořady i programová skladba viditelně vychází z klipové estetiky. Jedná se o divokou směs klipů, reklamy, hudebních reportáží, značně šokujících pořadů a často se obměňujících upoutávek na samotný kanál MTV. Zaměřuje se především na mladé, otevřené a tolerantní publikum. Loajalitu mladých si zajišťuje mimo jiné tím, že její program je natolik nestravitelný pro starší generaci, že samotné sledování MTV je revoltou proti názorům a postojům rodičů a jejich generace, což je zvláště pro teenagerské publikum velmi přitažlivé. MTV se tak stala módní ikonou, součástí popkultury i jejím výrobcem.

Hudební stanice jsou úspěšné ve sledovanosti, popularitě, i ve schopnosti udávat módu. Jejich silnou stránkou je pocit jedinečnosti, který dávají svému divákovi – "You Hear it First" – Slyšíš to první – je jedním ze sloganů MTV.

Otázkou je, kam vlastně klip zařadit. Je to krátký film? Písnička? Reklama na interpreta a jeho novou desku? Odpověď je klasická: jak kdy a jak co. Většina videoklipové produkce je komerční a bez větších uměleckých ambicí, ale neplatí to o všech. Klipy skupin Radiohead, The White Stripes od režiséra Michela Gondryho, Chemical Brothers, Fat Boy Slim od Spika Jonze, Björk, Aphex Twin, Portishead od Chrise Cunninghama a klip Heart Shaped Box od Nirvany, kterou režíroval Anton Corbijn, to jsou příklady klenotů klipartové kultury.

Žijeme v době, ve které zrak jednoznačně vítězí nad všemi ostatními smysly. Nechceme jenom poslouchat, chceme především vidět. Klip umocňuje dojem z hudby pomocí obrazu. Vznikla svébytná klipová estetika, která proniká i do filmové tvorby. Můžeme ji charakterizovat pomocí pojmů jako je rychlost, barevnost, prvoplánová erotika, agresivní získávání pozornosti šokem. Významně se na jejím vytváření podílela omezená stopáž daná délkou písně, která trvá v průměru tři až čtyři minuty. Když chtěli tvůrci klipu vyprávět příběh, museli nalézt jiné prostředky vyprávění, než znala filmová řeč. Na významu nabyly vypravěčské zkratky, symbolická vyjádření. Místo řeči jako vyjadřujícího prostředku se používá zpěv a hudba.

Michel Gondry a Spike Jonze už jako poměrně slavní režiséři hudebních videoklipů natočili několik vynikajících filmů. Spike Jonze režíroval Adaptaci a V kůži Johna Malkoviche, Michel Gondry natočil Věčný svit neposkvrněné mysli nebo Nauku o snech. Patří mezi filmy výrazně ovlivněné klipovou estetikou, jako byl například muzikál Moulin Rouge Baze Luhrmana. Došlo k převrácení původní situace, ve které se hudební videoklipy inspirovaly filmovou řečí, filmovým způsobem vyprávění a jako takové v podstatě vzešly z filmového umění a reklamy. Nyní, když se tento filmovo–hudebně–reklamní žánr ustálil a do značné míry oddělil od svých předchůdců, inspiruje se zpětně film a reklama videoklipem. Videoklip je forma, která od svých tvůrců vyžaduje značnou dávku novátorské fantazie, odvahy nebát se vyprávět jiným způsobem, takže v současnosti funguje jako živá voda pro západní film. Mnohé asijské filmy se vyznačují klipovou estetikou a často to jsou právě ty filmy, které vyhrávají prestižní evropské filmové ceny a zároveň se těší velké přízni diváků. Za všechny bych uvedla Oldboye jihokorejského režiséra Chan – wook Parka.