Lenny Kravitz: Uplakaná Revoluce lásky na brněnském Velodromu

Nelehký úděl předskokana, obzvláště v takovém počasí, padl na mladou (a dle mého názoru nadějnou) rakouskou kapelu Anna F. Její mladičká frontmanka to uvedla slovy "It’s quite rainy!", což už v tu chvíli znělo lehce sarkasticky. A ačkoli už tou dobou byl déšť dost nepříjemný, ten největší nápor kapek čekal na vystoupení hlavní hvězdy. To nebyl zrovna příznivý fakt vzhledem k tomu, že většině návštěvníků byly z bezpečnostních důvodů při vstupu odebrány deštníky. Dočkali jsme se alespoň slušné přehlídky pláštěnkové módy, ti prozíravější vyrazili na koncert ve stylových holínkách.

Samotné vstoupení geniálního muzikanta - multiinstrumentalisty, herce a charismatického pětačtyřicátníka Lennyho Kravitze začalo přibližně deset minut po dvacáté hodině, pauzu mezi produkcí obou kapel vyplňoval vcelku příjemný set skladeb laděných do stylu latiny a house. Show zahájila dvacet let stará skladba Freedom Train z Lennyho prvního alba Let Love Rule. Na pódium zpěváka doprovodila dokonale sehraná čtyřčlenná kapela podpořená vynikající dechovou sekcí (saxofony a trumpeta) a jednoduchá scéna dala vyniknout především Lennymu i hráčskému umění všech muzikantů.

Déšť provázel celé, téměř dvouhodinové vystoupení, a společně se světelnými efekty nakonec zajímavě dokresloval celou atmosféru koncertu. Kdo z diváků čekal divokou show plnou efektů a kostýmů, kterými byl Lenny proslulý, z koncertu mohl odcházet zklamaný. Už jeho vzezření při příchodu na pódium působilo opačným dojmem. Už to není ten Lenny, kterého známe třeba z klipu ke skladbě Where Are We Runnin' z alba Baptism – divoký, nespoutaný, hrající na klavír nejen rukama a nohama. Teď to je především excelentní muzikant, který ví, co od něj fanoušci očekávají a snaží se jim to náležitě podat a nesnaží se dobývat Ameriku ohněm na pódiu, ale ohněm a láskou v srdci a precizním podáním skladeb.

Playlist koncertu netvořily pouze skladby z nového alba It Is Time For A Love Revolution, které na tomto turné představuje, byl to spíše průřez dosavadní tvorbou, střídaly se skladby starší s těmi novými. Diváci si tak mohli naživo s Lennym prožít například novou Bring It On, starší It Ain't Over 'Till It's Over z alba Lenny, skvělý ploužák I Belong To You, rock'n'rollovou pecku se vším všudy Where Are We Runnin', jako další třeba novinku svůdnou Dancin' Till Dawn. Svou všestrannost projevil při dalším známém ploužáku I'll Be Waiting, který zahrál na prosklené křídlo a který doplnil svým dokonale promyšleným a technicky vynikajícím kytarovým sólem Craig Ross. Následovaly skladby jako Allways On The Run, nebo American Woman zpestřená refrénem We Don't Need No Education od Pink Floydů.

Závěr koncertu si vyžádal několik přídavků – fanoušci si vyskandovali oblíbenou Fly Away, za níž přišla uklidňující a vyloženě rozlučková píseň Let Love Rule, při kterých se pod pódiem houpal les rukou a které s Lennym sborově odzpíval celý Velodrom. Atmosféra těchto skladeb byla slovy naprosto nepopsatelná. Kapela se rozloučila skladbou Are You Gonna Go My Way a na pódium se již nenechala vyvolat. Jen škoda, že nezazněly i starší skladby jako Sistamamalover, California nebo netoliko známá Uncharted Terrain.

Celkově byl koncert organizačně dobře zvládnutý a zabezpečený a snad jediné, co by se dalo vytknout, byly ceny občerstvení – vše za 50,- Kč (od coly, přes hotdog až k pivu), plus fakt, že slečny ve stáncích na žetony nesměly vracet a rozměňovat. Také věřím, že se organizátoři (i návštěvníci) poučili z hromady deštníků u vstupu a na příští akci se návštěvníci nebudou muset při odchodu vyhýbat několika nešťastným deštníkovým smeťákům a ostatním lidem hledajícím své paraple.

Co se týče Lennyho – viděli jsme vyzrálého rock'n'rollového muzikanta, hvězdu oslňující svým šarmem i umem, udržující kontakt s lidmi, ale zároveň tak nedostupnou, podpořenou dokonale šlapající kapelou. Možná mi čas od času i chyběla alespoň malá špetka z té známé trojice "sex, drogy a rock'n'roll", ale na druhou stranu – možná byl čas na změnu. Nebo je to jen klidnější období a s další deskou nám Lenny ukáže, zač je toho rock'n'roll (loket)! Uvidíme, uslyšíme. Každopádně, i přes podmínky připomínající ty na předloňském festivalu Glastonbury v jihovýchodní Anglii, i přes promočené oblečení a tenisky utopené v blátě, stálo to za to!

Rozloučit bych se chtěla krásnou větou, kterou Lenny glosoval páteční počasí.

"It's raining, but the Sun is shining!"